Často se snažíme vtěsnat do forem, které se nám zdají být správné. Často v nich ustrneme, navzdory jejich nepohodlnosti či nepřirozenosti a nevnímáme jejich dvourozměrnost. A i když se jí snažíme vymanit, přesto se nám alespoň lepí na paty. Jedinou možností se jí navždy zbavit, by bylo žít ve tmě. Ale forma je měnitelná. Transformuje se, pokud se transformujeme my sami. Pohne se, pokud se pohneme i my. Je dobré si uvědomit tento bod, ve kterém se střetáváme a využít jej jako kontaktu. Můžeme se jí dotknout, můžeme si s ní hrát a tančit. Volně se pohybovat a vnímat jak i ona sama je volná a pružná.
Třítýdenní mezinárodní tanečně-performatvní laboratoř si za svůj hlavní cíl kladla intenzivní společnou spolupráci a improvizaci. Během této práce jsme se na sebe naučili v zadané formě reagovat, rozvíjet stávající situaci a stejně tak ji i přirozeně ukončit a dát prostor nové. Na těchto principech pak bylo postaveno i veřejné vystoupení na závěr laboratoře. Šlo o společnou performance bez jakékoliv přípravy konkrétních situací.
“Ona něco hledala a on něco hledal. Zuřivě, se zkroucenými tvářemi zarývali hlavu jeden druhému do prsou a hledali. A jejich obětí jim nedalo zapomenout, ale připomínalo jim povinnost dál hledat. Jako když psi zoufale hrabou v zemi, tak se i oni zoufale hrabali ve svých tělech a jejich jazyky přejížděly tvář toho druhého. Ona něco hledala a on něco hledal, bezmocní a zklamaní a zuřiví jako psi” Franz Kafka
Performance je tanečně-pohybovou adaptací textu France Kafky. V česko-německé spolupráci jsme hledali krajní možnosti urputnosti člověka, hranici mezi lidskou touhou a zvířecí zuřivostí. Kam až člověk může nechat situaci zajít? Jakou roli v našich vášních a představách hraje jiný člověk? Z důvodu tohoto tématu jsme se rozhodli pro velice explicitní a násilnou formu maximálního fyzického vypětí.
Performance reagovala na konkrétní psychickou změnu, kterou jsem u sebe zaznamenala při intenzivně ztráveném čase s konkrétní skupinou a které byla performance určena. Změna znamená ztrátu intimity v podobě v jaké jsem ji do té doby vnímala. Pro deklamaci této situace, re-definování tohoto pojmu a vytyčení si nových hranic intimity jsem vytvořila konkrétní prostor, ve kterém se s diváky můžu setkat a fyzicky se vyjádřit.
Praha, 2017 Týdenní intenzivní laboratoř pracovala s účastníky především v rozvoji charakteru postav přehnaně explicitního vyjádření - paruky, kostýmy, citáty, gesta, atp. Tato záměrná přehnanost byla vodítkem k mnohem niternějšímu propojení charakteru performera a jeho postavy. To, co zesměšňujeme a přeháníme je zároveň něco, co nám z nějakého důvodu leží na srdci a provokuje nás... Laboratoř byla zakončena veřejnou performance.